Oddíl orientačního běhu v Portugalsku

17 Úno

Náš oddíl orientačního běhu dostal příležitost zúčastnit se soustředění v Portugalsku. Do Portugalska jsem se vypravil s kamarádem Martinem v neděli s brněnskou skupinkou v čele s Liborem Zřídkaveselým (trénoval české juniory). Sešli jsme se s nimi ale až ve Vídni, odkud jsme letěli do portugalského města Porto. Tam jsme už jen vyzvedli auto a vydali se do Aguiar de Beira, kde jsme poprvé spatřili naše ubytování pro další týden. Jednalo se o ubytovnu sportovního areálu Estádio Municipal de Aguiar da Beira.

Tam jsme se také seznámili s olomouckou skupinou, která tam byla už dva dny a také s českým reprezentantem Tomášem Kubelkou. Byl už večer, a tak jsme si šli hned vybalit kufry a spát.

Další den nás čekaly dva poměrně náročné tréninky. Ten první jsme se spíš „seznamovali“ s portugalským terénem, ale ten druhý odpolední už vypadal trochu více závodně.

Každý další den jsme také měli dva tréninky, kromě středy a soboty kdy byl jen jeden trénink a pak hurá na výlet.

Portugalský terén

Na portugalském terénu jsou asi nejzajímavější „plošiny“, což je vlastně holá skála bez stromů. Dobře se na ní orientovalo, protože jí určitě hned poznáte. V mapě byla vyznačená šedivě. Portugalský terén je také vlastně všude velmi podobný, takže se vám mohlo velmi lehce stát, že jste si prostě mysleli, že jste v jiném údolí, než doopravdy jste. Zkrátka terén byl velmi paralelní.

Městské orienťáky v Portugalsku

Malá městečka a vesničky v Portugalsku vypadají podstatně jinak než v Česku. Jsou plné malých uliček, a proto se v nich špatně orientuje. Také jsou plné psů a psíků, kteří si volně pochodují v ulicích. Ty nás docela děsili, protože na nás neustále vrčeli a štěkali a někteří za námi dokonce běhali.

Výlet do města Aveiro (středa)

Aveiru se ne nadarmo říká „portugalské Benátky“, jelikož tam jsou vodní kanály. Chtěli jsme si odtamtud odnést legendární cukrovinku „Ovos Moles de aveiro“, ale nevyšlo to, a nakonec jsme si odvezli jen pár pěkných fotek a ochutnali velmi dobrou zmrzlinu. Bylo tam totiž poměrně teplo, na to že byl únor. Chodili jsme tam v mikinách a bylo nám teplo. Možná i proto jsme také navštívili pobřeží Atlantického oceánu.

Výlet do městečka Trancoso

V tomto městečku jsme navštívili zříceninu hradu „Castelo de Trancoso“. Je odtamtud pěkný výhled na celé městečko. Zbytek výletu jsme strávili spíše chozením.

Cesta zpět

V den odjezdu jsme si dali ještě dva tréninky. Jeden přímo v městě, kde jsme byli ubytovaní a druhý při cestě do Porta na letiště v lese. Ten druhý trénink se ale trochu protáhl a my se ještě museli zastavit na jídlo samozřejmě do McDonald ‘s. Takže když jsme přijeli na letiště, bylo už dost pozdě. Naštěstí jsme ale vše stihli. Když letadlo startovalo mělo čtvrt hodiny zpoždění, ale díky orkánu Sabine jsme přiletěli o čtvrt hodiny dříve. Pak jsme se už jen dopravili z Vídně do Prahy a do Hostivic a šli spát, jelikož už bylo asi tři ráno.

Závěr

Byla to velmi zajímavá zkušenost a klidně bych si to zopakoval :D, ale zároveň se těším na nějaké české závody a český terén.

Adam

rhdr

rhdr

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.