Bramborová úroda

První ostrý závodní víkend byl okořeněný ještě nočním přeborem. A ten jakoby předznamenal, co se bude za náš klub odehrávat – jakési okopávání brambor v oslabení.

Nočního přeboru se za nás zúčastnil pouze Vláďa. Je to náš nejdrsnější noční orientační sportovec. Tentokrát si sice do lesa vzal světlo, ale zase se záměrně nezatěžoval buzolou. Kdo z mládeže slyšel moje rady na noční orienťák a pamatuje si je, tak ví, že v noci je buzola naprosto klíčovým pomocníkem. Ne tam pro Vláďu. Nakonec z toho byla moc pěkná bramborová medaile.

Hned v sobotu jsme pokračovali, většina však vlastně začínala, prvním oblastním závodem na velmi známém terénu na Juliáně. Je úctyhodné, že zde pořadatel postavil orientačně poutavé tratě. Hlavně pro děti byly trasy dost těžké, což se také v některých případech odrazilo na výsledcích. Ovšem ne všichni byly náročností tratí zaskočeni – třeba naši elévové v dětských kategoriích, kteří opustili rodičovský doprovod a tentokrát vyrazili na trať sami, si vedli opravdu skvěle. V tomto směru je třeba vyzvednout hlavně výkon Adélky a HonzyK. Pokud zvládli kontroly na rozhraních a podobných záludnostech, mohou směle pokračovat dále i bez fáborků.

Sobota byla výjimkou, zde nás bylo hodně a mládež poměrně úspěšně sbírala body jako do našich vlastních soutěží, tak do soutěže oblastní. To vše okořeněné další bramborovou medailí.

O tom, že nemám rád městský orienťák, už jsem psal. Paradoxně první takový orienťák postavený jako náš trénink PavlemK a Lenkou při našem loňském soustředění se mi líbil velmi. Ne tak nedělní závody ve Mšenu. Organizace byla dobrá, prostředí pěkné, počasí přímo výstavní, občerstvení zajištěno, co se mi tedy nemohlo líbit? Nevím, prostě nemám rád městské orienťáky, čímž asi dostanu od mnohých přezdívku Morous. Leč naše skromná výprava nakonec vyústila v návštěvu velmi milé hospůdky a úžasného skalního bludiště, kde jsme se bohužel zase přesvědčili, že lidi zkrátka ukradnou všechno – i na tak odlehlém místě.

Tak na viděnou příští sobotu.