Konec dobrý, všechno dobré

Možná si vzpomínáte, jak děti v roce 2015 vyhrály bronzový pohár na přeboru škol. Byla to naše první účast, takže kolem toho bylo hodně radosti.

Obhajoba je vždy těžší než získat nějakou cenu, tedy jsme další rok – 2016 – pilně trénovali, zaškolovali jsme nováčky a věnovali se aktivně sestavování školních družstev tentokrát dokonce ze tří škol. Jenže okolnosti byly proti nám. Na loňském přeboru škol muselo vzhledem k nastalé situaci dojít k bezprecedentnímu kroku – anulování některých kategorií. A zrovna ty naše nejsilnější byly mezi nimi. Takže jsme neobhájili, i když výsledky měly děti i tak velmi dobré.

Aby toho nebylo málo, z hostivické školy sem tam odcházejí děti do jiných škol. V rámci našeho klubu tyto odchody dosáhly již takového měřítka, že jsme nebyli schopni doplnit všechna závodní družstva. To znamená logicky méně bodů a velmi malou šanci na dobrý výsledek v hodnocení škol. Na to, že bychom někdy uspěli v obrovské konkurenci škol pražských, na to jsme nepomysleli. Sice tam máme také pár žhavých želízek v ohni, ale ne dost na sestavení špičkového družstva do soutěže.

Tedy nálada pro přebor škol postupně klesala a chmury doplnila pak ostře se zvyšují konkurence. Některé, hlavně středočeské školy se staly více aktivními, orientačnímu sportu udělaly notnou propagaci a na přebor vysílají stále silnější družstva.

Další milosrdná rána přišla v letošním roce. V termínu konání přeboru škol odjíždí některé třídy ZŠ Pod Marjánkou na školu v přírodě – tušíte správně, včetně třídy s našimi nejlepšími běžkyněmi. Sport i další akce mají ve škole podporu, tedy nakonec není problém družstvo sestavit, leč z úplných nováčků.

Letošní přebor škol se konal v lesoparku v Motole. Přiznám se, že až do této chvíle jsem netušil, že zde nějaký lesopark je. Mapa byla celkem jednoduchá, přehledná a tratě byly krátké a relativně obtížné. Přeci jen bylo nutné dávat pozor hlavně v otevřených a sporadicky zarostlých prostorech. Děti občas také rozptylovaly všelijaké herní prvky, jichž je tu požehnaně. Děti po důkladné instruktáži vyrazily do boje. Většina z nich byla na orientačním závodě poprvé. A smůla se nám dál lepila na paty. O bloudění a omylem vynechané kontroly nebyla nouze. Tak třeba Věrka běžela skvěle, úplně s větrem o závod, jenže zapomněla orazit úplně poslední kontrolu. To se zkrátka někdy stane i těm nejlepším. Nebo Karolína – startovala hodně pozdě, možná úplně poslední. Když byla na trati, někdo sundal fáborky a ona začala bloudit. Naštěstí situaci velmi dobře vyřešila. Dále naše nejlepší závodnice přesně podle zákona schválnosti tady trochu kufrovaly…

V individuálním hodnocení závodníků jsme medaili nezískali. Nejblíž byla Leila na krásném čtvrtém, nicméně bramborovém místě. ZŠ Hostivice byla krom toho vzhledem k malému počtu závodících za školu prakticky bez šance na pohár – přesto obsadila díky poctivému sportovnímu výkonu dětí moc pěkné osmé místo. V týmové soutěži nemusíte mít nejrychlejší borce, lepší je, když závodníci podají pěkné, stabilní výsledky a stačí, když se zkrátka snaží. Tak se stalo, že jedna ostřílená orientační závodnice a 19 nováčků k nemalému překvapení všech získalo za ZŠ Pod Marjánkou v kategorii prvního stupně bronzový pohár.

Nejvíce závodnic bylo v kategorii D7, kolem 60.