Už vloni jsem si říkal, že pořadatel orienťáku v Krčském lese tak nějak automaticky předpokládá, že to tam každý zná a tím pádem je třeba udělat tratě hóódně těžké. Letos se na žákovských štafetách tento trend potvrdil jen částečně, aspoň byly některé kontroly pěkně zašité. Ke konci svého úseku jsem měl třeba kontrolu v mělké prohlubni hned vedle cesty. Běžel jsem tedy schválně kousek vedle oné cesty s tím, že mě musí kontrola praštit do nosu. Omyl! Neviděl jsem jí. Až když jsem ji jasně přeběhl a vracel se, viděl jsem jí potvoru hezky si hovět v té neviditelné prohlubni. Ať již schválně nebo náhodou byla chráněná napadanými zbytky stromů a nějakým porostem, snad malinami.
Středa je bohužel i přes nesmírný ekonomický pokrok a skutečnost, že patříme mezi nejbohatší země světa, stále pracovním dnem. To dost omezuje docházku na typ akcí připadajících právě na pracovní den. I tentokrát měla naše výprava dojezd na místo tak tak. Dali jsme dohromady dvě štafety. Jednu dospěláckou – na žákovských štafetách se samozřejmě tato kategorie vede jako tréninková. A druhou štafetu jsme měli závodní a zcela holčičí.
Dámy si vedly opravdu velmi dobře. Šlo o kategorii DH10, tedy mix kluků a holek. Naši kluci totiž zrovna lenošili a do štafety jsme žádného nenašli. O to to bylo těžší. Tím se nenechala znervóznět Justina, která na prvním úseku doběhla v klubku dětí na 2.-5.místě. Dobře rozběhnutou štafetu je těžké udržet, o což se pokusila Hanka. Po menší paralelní chybě s cestami se na tomto úseku čas prodloužil, ale zase ne tak moc, aby holky nedržely tempo. Sára nakonec nasadila svoje turbo a ve skvělém čase doběhla do cíle. Bylo z toho nakonec pěkné 9.místo.
Krom tréninkových štafet pro dospělé tu byl ještě závod dětí na liniové trati. Tam štafety dělat nelze, resp. je možné je dělat jen velmi obtížně, proto tady byla trať pro samostatné závodníky a závodnice. Na trať se tu vydala naše závodnice Adélka a proběhnutí v lese jí očividně svědčilo. Získala totiž bronzovou medaili. Gratulujeme!