Jarní skály jsou skvělým počinem! Tento obtížný závod tradičně otvírá sezónu klasického orienťáku a zároveň je to jedna z mála příležitostí, jak se proběhnout s mapou v Českém ráji. Člověk by řekl – rovnou nohou do orientace, žádné pomalé a opatrné začátky.
Letošní Jarní skály nás překvapily hned třemi změnami oproti předchozím ročníkům: nepršelo, nefoukal velký vítr a svítilo sluníčko. Co víc si přát. Všichni naši účastníci, kterým je třeba vyseknout poklonu, si vedli srdnatě. Já se mohu podělit stručně o zážitky z tratě T5. Původně jsem si totiž myslel, že namísto své kategorie raději půjdu na začátku sezóny něco jednoduššího – to jsem se hodně zmýlil. Už při prezentaci pořadatel uváděl. Že tréninková trať je běžecky i orientačně velmi obtížná. To mohu potvrdit jen z části. Orientačně obtížná byla, to ano. Nejpikantnější asi byla kontrola mezi dvěma skalními věžemi, jež se nacházely v jedné z odboček malého údolí skalního labyrintu. Běžecky byla trať obtížná asi jen do poloviny. Pak už byla obtížná jen chodecky a lezecky.
Naše skromná výprava čítala 11 odvážných. Než oprášíme buzoly a budeme se těšit brzy na viděnou na velikonočním soustředění, vraťme se ještě na moment na loňské Jarní skály. Tehdy jsme psali vzkazy pro Štěpána Kodedu, dvojnásobného juniorského mistra světa, který tou dobou bojoval o život v nemocnici. Bohužel pár dnů poté svým zraněním z autonehody podlehl. Čest jeho památce!
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0t%C4%9Bp%C3%A1n_Kodeda