Tradiční třídenní závod tentokrát přivítala malá obec Štěměchy, která se na tu dobu rozšířila o dalších zhruba jeden tisíc obyvatel. Kolem kopce s nádherným výhledem na město Třebíč a kouřící chladící věže jaderné elektrárny Dukovany, se rozprostřel kemp rozdělený do tří částí. „Klidný bez aut“, „klidný s auty“ a „ hlučný.“ V noci a hlavně k ránu byl nejklidnější kemp „hlučný,“ ve kterém závodníci kategorií DH18 a DH21 vyspávali po společně strávených vzrušujících chvílích během závodu i po něm. Mezitím se závodníci vyšších ročníků už před svítáním převalovali ve svých stanech probuzeni dětským pláčem, pošťuchujícími se sourozenci, (kteří objevili kouzlo automobilového klaksonu, rozléhajícího se tak krásně v nočním tichu po širokém okolí), a bolestmi svých artritických kloubů.
Nakonec se ale všichni zdárně vydali do tichých lesů, a celkem na třech mapách hledali „své“ milované dvoubarevné lampiony. Terén byl pestrý, narazit jsme mohli na bažinku, hustník, rýhu, kámen či skálu – to se naštěstí nikomu nepovedlo. Bohužel byl celkem hustě protkán cestami, z nichž některé v mapě nebyly zakreslené, jiné v mapě zakreslené byly, ale v lese jste je hledali jen těžko. Po sobotní etapě naše statečná výprava měla dost sil i na výlet do Třebíče, včetně výšlapu na kostelní věž nebo skalní vyhlídku. Oranžovobílé lampiony jsme zde sice nenašli, ale úsilí bylo odměněno nádherným výhledem na malebné město (pomineme-li několik perel socialistické architektury) a rodinku v čapím hnízdě na továrním komíně. (Toto hnízdo rozhodně nebylo postaveno z dotací EU.) Po nedělní etapě jsme si cestu domů zpříjemnili osvěžením v nedalekém lesním koupališti, a definitivně tak spláchli pot, prach, i slzy z náročného víkendu. Nejlépe se umístila Lenka K. na 9.místě, šťastnou 13.příčku obsadil Pavel K., a ze zadních pozic, 25.místa vše jistil Pavel S.
PavelS