Pojem ražení pochází ještě z dob, kdy se na orientačních akcích běžně používaly pro označení průchodu kontrolou kleště. A jelikož kleště byly obvykle umístěné na stojanu, vložila se do nich průkazka a tlakem shora – tedy ražením – se označily vpichy do papíru. Dnes to známe z tréninků. Pojem ražení tedy zůstal, i když už dneska používáme hlavně při závodech čipy, tedy spíše pípáme.
A o tom právě je zajímavý příspěvek na serveru O-news.cz , jenž se vrací k případům, kdy závodník (prokazatelně) byl na kontrole, leč v čipu záznam nemá. V tomto směru bych rád připomenul, že do elektronického ražení se zahrnuje také vynulování (clear) a kontrola (check) na startu a rovněž průchod cílem. U některých kategorií (typicky P či T) k tomu ještě přidejme pro úplnost označení startu samotného, což u běžných kategorií není. Tedy o pár kroků víc, než tomu bylo u papírových průkazek.
Než se doberu odkazu na zajímavý článek na O-news, proberu některé případy našich závodníků. V žádném z těchto případů jsme nepodávali protest a ani to nemělo smysl, nicméně díky tomu nemáme žádné formální rozhřešení těchto případů a nemůžeme s jistotou tvrdit, co se odehrálo. Můžeme jen určit, co se s největší pravděpodobností stalo.
Případem prvním je záhadně dlouhý čas, jež nastal u jednoho z kolegů u nočního orienťáku. Bylo to skutečně k zlosti, absolvovat náročnou noční trať v terénu, kde bylo hodně ostružin a různých dalších nástrah, a posléze zjistit, že čas na výpisu z vyčteného čipu je o dost delší, než odpovídalo času podle vlastních hodinek. Po delším přemýšlení jsme dospěli společně k závěru, že kolega neorazil cíl – ať už na to zapomněl v té euforii, že v noci bídně nezhyne ztracen v lese, nebo neorazil cíl pořádně. Ještě sice přicházela v úvahu možnost, že cílová jednotka, resp.jedna z cílových SI krabiček, nefungovala správně, ale jelikož jsme nezaznamenali žádnou inflaci protestů ostatních závodníků, asi vše fungovalo v pořádku. Zdá se, že cílový čas byl pak vypočítám se zohledněním času vyčítání čipu, kdy systém vzal tento čas jako čas cílový.
Připomeňme si, že při elektronickém ražení kontroly či jiného stanoviště (nulování, kontrola, cíl či případně u některých kategorií také start) je třeba dát pozor na to, aby krabička zablikala a zároveň zapípala. Pokud se alespoň jedno z toho nestane, je třeba kontrolu ještě orazit kleštěmi do mapy!
Pokud zapomenete udělat nějaký z těchto úkonů na startu, tak už vám vlastně nic nepomůže. Zvlášť pikantní je zapomenout čip vynulovat – tak se u méně kapacitních čipů může snadno dostat během trati na konec jejich kapacity, kdy se na čip již nevejdou další záznamy. Vzpomínám si, že jsem na jednom z nedávných závodů právě potkal chlapíka, který na jedné kontrole na konec kapacity čipu narazil a proklínal, že si čip zapomněl vynulovat. Nejen z tohoto důvodu doporučujeme čipy alespoň řady SI9, jež mají mnohem větší kapacitu než řada 8 (ta je vůbec kapacitně dost poddimenzovaná i oproti některým starším verzím).
Případ druhý byl záludný v tom, že se odehrával mimo jiné na trati HDR a na tratích dětských. Už když člověk ke kontrole přibíhal, byl slyšet neustálý dlouhý pípavý zvuk. Krabička byla tedy ve stavu permanentního pípání. Že není něco v pořádku, bylo tedy jasné. Při vložení čipu krabička sice zablikala, ale právě pípání vůbec neodpovídalo normálnímu stavu. Řešení bylo tedy nasnadě – orazit kleštěmi do mapy do vyznačených políček (R). Navíc pořadatel prokázal duchapřítomnost a postavil sem člověka, který účastníkům – tedy hlavně zmateným dětem – připomínal nutnost orazit kleštěmi do mapy. V cíli a při vyčítání je třeba pořadatele (i tak) na skutečnost upozornit a je třeba mít s sebou vlastní mapu – pokud se mapa odevzdává v cíli, neodevzdávejte ji, dokud se situace nevyřeší s pořadatelem! A skutečně, při vyčítání čipu při tomto závodě se dotyčná kontrola ukázala jako neoražená.
Případ třetí, klasický, poučný a zároveň smutný z toho důvodu, že se stal jednomu z našich nejlepších běžců při PPŽ. Na kontrole, kde byl, se při vyčítání ukázalo, že kontrola nebyla oražená. Následné párování GPS s mapou potvrdilo, že závodník na kontrole skutečně byl. Mohl samozřejmě zapomenout orazit. Jako pravděpodobnější se ale jevilo, že razil příliš rychle, čip nepodržel v krabičce dost dlouho a tedy zápis nebyl na čipu úplný či nebyl žádný. Je třeba vždy zkontrolovat, že krabička zabliká a zapípá. Ražení probíhá v řádu desetin sekundy, tak snad to není tak velký problém.
Případ čtvrtý jsou vlastně případy dva. Náš závodník v jednom závodě neměl polovinu kontrol. Jednalo se dokonce tuším o první polovinu kontrol, kdy start (check) byl v pořádku, pak jednička, načež chybělo několik kontrol za sebou a druhá polovina kontrol byla opět v pořádku. Čip byl půjčený. Mohla to být chyba čipu? Mohla, leč pravděpodobnost jiného scénáře byla mnohem vyšší – závodník na příslušných kontrolách vůbec nebyl. Jistou nápovědu pak přinesl jeden z dalších závodů, kdy měl závodník půjčený čip (samozřejmě jiný) a v tomto případě měl jen check a cíl, kontrolu žádnou.
Jako doušku bych uvedl, že samozřejmě u elektroniky si nemůžete být jisti její absolutní funkcí. Drtivou většinu komplikací však odstraníte tím, že budete dávat při ražení pozor. Jako obvykle, nejrizikovějším článkem je člověk sám.
A zajímavé podrobnosti v článku jsou tady: http://o-news.cz/pripad-pro-jury-orazil-ci-neorazil/