Proč si takhle ve středu v podvečer nezajít pro dříví do lesa, že?! Přesněji řečeno jsme si zašli mezi Újezd nad Lesy a Klánovice do lesa na Klacky. Počasí našemu lesnímu sběru přálo, sice foukalo, ale bylo hezky slunečno. Déšť hrozil jen velmi z povzdálí a čistě symbolicky. Les byl rovinatý, mnohde s nízkým podrostem, dostatek volných ploch bez zbytečně mnoha orientačních bodů, sem tam naopak protkaný změtí cest a pěšin. Možná díky renovaci tudy procházející železniční tepny zely v několika oblastech skupiny jam, v nichž se orientovalo dost obtížně.
Štafety jsou velká zábava, alespoň mě vždy potěšily. Vyrovnaným výkonem se tady dá totiž hodně získat a závodníci, kteří by jinak byli od bedny pár míst vzdáleni, se takto mohou na vytoužený post dostat. Zde to bylo dost těžké, jelikož v jednotlivých kategoriích startovalo velmi solidní, až nečekaně vysoké množství soutěžících trojic. Jména jako Jičín, Kamenice, Říčany, Dobříš budila respekt. My jsme dali dohromady o dvě štafety více než vloni – tedy dvě: dětskou v kategorii MIX LINIE a firemní dospěláckou (HDF). Podmínkou bylo, že ve štafetě je alespoň jedna holka.
Nejdříve na to šli dospěláci ve firemních štafetách. Tu naší pod hlavičkou ING zahajovala Radka. Ta startovala první, aby si taky trochu zazávodila. Nevím, jestli toho na startu nelitovala, jelikož mnozí závodníci pojali akci velmi vážně a vyrazili kupředu hlava nehlava. Za čtvrt hodiny poté přišla na řadu Monika – první úsek dětské štafety. Na prvním úseku je důležité (u dalších úseků vlastně taky), aby si člověk udržel chladnou hlavu a běžel si svoji trať bez ohledu na změť a plašení ostatních běžců. U Moniky rozhodla právě její dispozice, kdy její klid hraničící s tvrdohlavostí je tím správným elixírem pro první úsek. A Monča nezklamala. Tedy pokud vynechám její zmatky na první kontrole, ale poté se dobře zaběhla a šlapala jako dobře namazaná orientační běžkyně.
Nesmírným překvapením bylo, že při startu dětské kategorie se již z lesa pomalu vraceli první dospěláci. Že by trať neměla slibovaných 4,2 km? Tajně jsem v to doufal, ale jak se později ukázalo, zcela marně – šlo jen o bleskové rychlíky, kteří si spletli orienťák se sprintem na atletické dráze a zapomněli běžet lidsky přijatelným tempem.
A už to v cíli na předávce mezi úseky vře! Sem tam se stane, že někdo doběhne a na dalším úseku jej tady nikdo nečeká. Závodníci čekají, vyvolávají své druhy a družky a jejich snaha pak dříve nebo později doznává úspěchu. Michal na druhém úseku HDF se dočkal a razí do lesa. Je třeba na okraj poznamenat, že to byl první Michalův orienťák. Čest jeho odvaze! Vedl si nakonec víc než dobře. I Hanka se záhy dočkala předávky a vyráží do lesa. Na druhý úsek tedy jde někdo, kdo podává na závodech velmi rovnoměrný výkon. Je to takový spolehlivý úsek, nečeká se zde zázrak a ani žádné příliš špatné překvapení. To se nakonec také naplnilo. Po malé mýlce v druhé polovině tratě, kde došlo k záměně cest, Hančina práce s mapou vše napravila a hurá do cíle.
S Adamem jsme na třetí úsek vyrazili stejně – přesněji řečeno, Adam vystřelil kupředu a já se sunul tak, abych úsek po dohledem diváků nějak přežil v běhu a dožil se shovívavého stínu lesa. Na třetím úseku se už může riskovat – dává se tam největší rychlík, který může hodně dohnat, posunout štafetu kupředu, ale také hodně ztratit. Adam se držel první části této poučky a v galakticky tryskovém čase, jemuž jsme sami dlouho nemohli uvěřit, se dostal do cíle dříve, než se podpůrná část našeho týmu Janinka+Kája dobře usadila na stoličkách.
V HDF jsme měli zapůjčené radiové čipy SIAC, jež není nutné strkat do krabičky na kontrole, ale stačí se přiblížit. To zrychluje ražení kontrol. Ovšem ruku na srdce: při mém tempu by mi nepomohlo ani ražení telepatické. I tak jsem byl zvědav, jak bude čip fungovat. Nuže přiblížím se ke kontrole na nějakých půl metru a čip začne zuřivě pípat a blikat. Tu reakci nelze přehlédnout. Oraženo? Asi ano. Na několika dalších kontrolách jsem razil do krabičky, ale rozdíl byl jen v tom, že kromě čipu pípala a blikala i krabička. Postupně jsem si na čip zvykl a zalíbil se mi. Je sice o něco větší než klasické čipy, ale funkci má pěknou. Škoda jen, že HSH nedalo na čipy při závodě nějakou zajímavou akční cenu. Za 2 litry si jej na jejich webu nekoupím, to chcete vážení obchodníci trochu moc.
Konec tratě byl zajímavý – pěkné postupy volným lesem. Porostové změny nebyly moc časté, takže bylo zapotřebí chytit správný směr a neodchýlit se od něj. Zároveň je taky dobré se nenechat zmást kontrolami ostatních úseků, to pak člověk může po lese pobíhat jak zmatená srnka. Doběh byl dlouhý jak pracovní doba na konci týdne. A hurá, jest tu cíl!
Veledůležité bylo, že všichni razili ty správné kontroly a nikdo nebyl disk. To jsme si všichni upřímně oddychli! Účast na vyhlášení byla příjemnou tečkou stejně tak jako zasloužené langoše. Losíci z Mělníka, moc děkujeme, bylo to skvělé!
17. MIX LINIE (Monika – Hanka – Adam)
35. HDF (Radka – Michal – Honza)