Návrat z jižních Čech jsme si v neděli zpestřili malým závodem (oblastní žebříček) v Lázu u Strakonic. První chybička se vloudila už při prezentaci, kdy nás zapsali jako TJ Hoslovice (malá víska s technickou památkou vodní mlýn poblíž), což se jim prý ale stává maximálně jednou za deset let, tudíž jsme omluvu našemu klubu přijali. Milá paní ve frontě na záchod s úsměvem pochválila hostivické dresy, prý „konečně“ :).
Na startu jsme vzorně byli s předstihem první, pořadatelé měli na stromě ještě starodávný časovač – ruční, minuty byly zapsané na papíře, který se otáčel. Těsně před startem nás ale zklamali a zavěsili vedle automatické odpočítávání. Adélce jsem řekla, ať si závody pěkně užije a pokud se jí bude chtít, tak ať běží, nebo aspoň poskakuje… Na první pohled ambiciozní tatínek ve frontě za námi nakázal drsným tónem svému synkovi, který běžel fáborkovanou trať, „běž rychle a přesně“, vstrčil ho do koridoru a závod mohl začít. Adélka ho poslechla a pelášila, Justinka taky, trasy prý byly celkem lehké. Z cíle bylo do vyčítání čipů 1200 m, po silnici, tak jsme se s holkama domluvili, že na nás počkají v cíli. Jenže nám dospělákům to tentokrát trvalo poněkud déle (více Radkovi), takže tam čekaly přes hodinu.. Společně jsme dorazili do centra mezi posledními, holky si vyčetly čipy a byly ve svých kategoiích první! Vyhlašování výsledků mělo být za hodinu, jenže pořadatelé se báli blížícího se černého mraku, tudíž ho o hodinu posunuli.
A tady nastala ta druhá chybička.. Výsledky totiž zpracovali už před naším příchodem, mysleli, že holky se někde v lese ztratily a do konečného pořadí na prvních místech už nezasáhnou…:( Takže vyhlásili jiné závodnice. Ale Justinka došla za pánem s papírky v ruce a ten uznal, že si odměnu zalouží a už za mírného deště po odjezdu všech účasníků jim vypsal diplomy a nechali nás udělat fotky na stupni vítězů, které už mezitím sbalil do auta. Takže si to nakonec přeci jen užily, i když až napodruhé. A Justinka si prý z těchto závodů odnáší ponaučení: „Za všechno může tatínek“…. 🙂 A ještě něco jsme si z Trubného vrchu odnesli – dohromady jsem nám, i přes nastříkání repelentem, vytahala 11 klíšťat…
Petra