Historie nelhala, byl to určitě porost

Podle pověsti vznikl Rakovník v okolí mlýna, ve kterém matka vařila dětem k jídlu v době hladomoru raky. V čase největší bídy chtěla sebe a své děti sprovodit ze světa tak, že navařila raky z potoka, kteří byli do té doby pokládáni za jedovaté. Po té, co objevili, že raci jsou naopak jedlí, rozrostlo se zdejší osídlení v osadu a posléze v město. Avšak jméno města a ani jeho založení pravděpodobně s raky nesouvisí. Slovo „rakovník“ nejspíše znamenalo druh porostu v mokřinách při potoce. Z něho se pojmenování přeneslo nejprve na potok a tak teprve na město. Potud oficiální stránky města, odkud jsem si dovolil citovat.

Že je ve zdejších krásných lesích dost speciální druh porostu, jsme se mohli přesvědčit o uplynulém víkendu. Na zbrusu nových mapách a terénech jsme pokračovali v dobře našlápnuté sezóně. Varování stavitele trati, že nemáme chodit skrz tmavě zelené hustníky, asi nebral každý vážně. Ostatně máme s touto značkou pro neprůchodný lesní porost svoje zkušenosti, že? Nicméně tady to byl jiná káva! Do prvního takového lesního zátiší jsem zahučel omylem hned po druhé kontrole a hořce jsem litoval. Vizuálně tradiční hustník z malých jehličnanů byl poctivě protkán trním rozličného druhu. Ještě že jsem si nevzal své oblíbené tričko. Zajímavé bylo, že stavitel dával do takových oblastí kontroly, tedy o zábavu nebyla nouze.

Les byl ostatně zajímavý ne zcela jasnými rozhraními mezi bílou a bílou, resp. mezi bílou a světlou zelenou. Bez problémů se tady dal ztratit směr. A do toho s neomylnou důsledností se ty trnité potvory válejí po zemi a nečekaně vás chytají za nohavice. Kolikrát to ani nejde sundat. V jiných částech lesa máme zase pozůstatky vojenských aktivit, dříve zde býval tankodrom, což činí mapu ještě zajímavější.

Naši borci si vedli skvěle – všichni dorazili do cíle a nikomu se nic nestalo, co víc si přát.