Krásný čas na Luisině výšině

Lužické hory se netěší právě největšímu zájmu turistické obce, což je činí ještě přitažlivějšími než různé pověsti, jimiž jsou opředené. Najdeme tu mnoho zajímavých míst – například Lemberk, odkud pocházela dnes známá sv.Zdislava, tehdejší šlechtična, která se do historie zapsala zejména díky zakládání špitálů a osobni péčí o pacienty. My dnes míříme o kousek dále do německé části Lužických hor a naším cílem jsou lázně Oybin. Taková větší vesnička, jíž vévodí zřícenina hradu a kláštera vysoko na pískovcovém skalním bloku.

Celé okolí je mohutnými skalami poctivě lemováno a právě na jednom z okolních hřebenů jsme se byli proběhnout. Skály jsou tu místy tak mohutné, že si člověk pomyslí – nerozlil se tady mapaři černý inkoust? Takovéto terény patří mezi ty nejobtížnější – fyzicky i mapařsky. Na rozdíl od Českého ráje jsou tu některé skalní bloky opravdu velmi velké a mnohé z nich stojí volně v lese. Pozoruhodný to úkaz.

Centrum závodů bylo přímo v srdci Oybinu v okolí velmi příjemného potoka, jež se záhy stal terčem rozličných dětských aktivit. Ostatně počasí brouzdání ve vodě přálo hlavně v neděli, kdy se teploměr na dohled přiblížil třicítce. Samy lázně, jak se v Německu nazývá pro nás nezvykle vysoký počet obcí, vystavěly za účelem koupele nohou pěkná posezení, z nichž jedno bylo příhodně hned vedle cíle.

Stavitel tratí si zjevně řekl, že neudělá tratě náročné jen mapově a fyzicky, ale trochu to zpestří zašíváním kontrol. Stojany byly důsledně ukryté, aby nebylo možné je z dálky vidět. První varování přišlo v mém případě hned na první kontrole, kde jsem měl při jejím nalezení pochybnosti, jestli tudy vůbec někdy prošla lidská noha. Člověk by si řekl, že při tak pozdním startu budou všude vyšlapané cestičky nebo aspoň zohýbaná tráva – ano, někde to tak bylo, ale často nikoli. Další velké varování přišlo na páté kontrole, kterou jsem hledal aspoň 10 minut. Prošel jsem ten skalnatý hřebínek křížem krážem a nic. Nakonec byla schovaná za jedním nenápadným srázkem, hezky opřená o skálu, aby nebyla vidět. Na dost kontrol se pak vyplatilo nabíhat z druhé strany, když je člověk nenašel hned napoprvé. Nebylo výjimkou, že někdo kontrolu nenašel vůbec. Možná se to nezdá, ale mě se to moc líbilo.

Po závodech jsme absolvovali náročný a poměrně krátký výstup na hrad, kde je volná prohlídka. Komplex to je překvapivě rozsáhlý. Kromě zachovalých ruin kláštera, kde během dne probíhala poutavá hudební produkce, jsou zde i obslužné a obranné stavby, velká okružní trasa kolem skalního bloku a nesčetně vyhlídek. Prožili jsme tu krásný čas tohoto velmi teplého víkendu.

Trenér sice ne, leč numerolog by měl určitě radost z mého krásného závodního času. Na trati jsem byl 2 hodiny, 2 minuty a 2 vteřiny. Věřte nebo ne, skončil jsem na 22.místě. No není to znamení sem přijet příště zase?