Od února letošního roku jsme hodně úsilí napjali směrem ke školám. Probíhala setkání s dětmi, informační kampaň a další aktivity s cílem doplnit soutěžní družstva na přebor škol v orientačním běhu, který se konal v první polovině května. Podaří se nám obhájit krásné výsledky z loňského roku?
Začněme malou odbočkou a řekněme si něco dalšího o orientačním sportu. Často se lidé ptají, z čeho se vlastně vyrábějí kontroly, které jsou v lese. Jde o stojan, na němž je malý kus plastu s několika hřebíčky, jimiž si závodník označí do průkazky vpichem průchod kontrolou (u větších závodů se používá jednoduchá elektronická verze téhož). Na stojanu je tzv.lampion, tedy trojboký oranžovo-bílý hranol z plastového materiálu. A samotný stojan, co často stojí osamoceně v lese a mnohdy na něj prší? Zjednodušeně a lapidárně řečeno – co s kovovým opadem, který vám nevezmou ve sběrně? Inu uděláte z něj stojan na orienťák. Takových stojanů bývají po lese desítky. Velmi výjimečně se stane, že stojan porazí nějaké zvíře, třeba pes na procházce.
Stojanů v lese bylo hodně i letos na Kladně, kde se sešlo přes 400 dětí na přeboru škol. Konkurence tentokrát výrazně narostla a byla mnohem náročnější než vloni. I počet zúčastněných škol se zvýšil. K tomu jsme ostatně také sami přispěli, jelikož jsme tentokrát do boje vyrazili se třemi školními týmy – dvěma středočeskými (ZŠ Hostivice, ZŠ+MŠ Jeneč) a jedním pražským (ZŠ Pod Marjánkou). Každý školní tým mohl mít až 20 dětí, aby nasbíral do celkového hodnocení škol co nejvíce bodů. To se nám nepodařilo vždy naplnit, nicméně i tak jsme měli silnou výpravu. Orientace znalé děti i nováčci zasvětili dva měsíce tréninku, takže do lesa šel každý s odhodláním. Počasí všem velmi přálo, v polesí na Sletišti bylo příjemně, na běh byla teplota i lehce hřejivé sluce takřka ideální.
Trenéři a vůbec dospělí během závodu do lesa nesmějí. Mohlo by totiž dojít k tomu, že by někdo neodolal pokušení radit svým svěřencům. Každý musí najít cestu k jednotlivým kontrolám podle mapy sám. Samozřejmě na trati si mohou účastníci závodu pomáhat, pokud chtějí – to se děje hlavně v situaci, kdy si někdo není jistý, kde se právě na mapě nachází. S otázkou „kde jsem“ se ostatně účastník orientačního závodu nedočká čas od času jen u dětí, ale i u dospělých.
Naše výprava se s tratí vypořádala velmi dobře, někdo dokonce výborně. Mohli jsme vidět závodní typy, i typy pohodové. Co myslíte, obhájili jsme loňské skvělé výsledky, když se nám tak pěkně dařilo? Dovezli jsme zase nějaký pohár? Kdepak, nedovezli. Během závodu se stala naprosto nevídaná věc – někdo postupně ukradl a odnesl čtyři kontroly. To byl tak velký problém pro některé dětské kategorie, že musely být v rámci regulérnosti výsledky v těchto kategoriích anulovány. To mělo bohužel citelný dopad na všechny naše školní týmy, kde školám chyběly za tyto kategorie body do celkového hodnocení. O zlatou medaili v individuálním hodnocení takto také přišla jedna z našich závodnic.
Přesto nemohu říci, že bychom neměli důvody ke spokojenosti. Jenečská škola podala heroický výkon – místo dvaceti členů měla pouhé 4, z nichž dvě členky byly v anulované kategorii, tedy za jejich moc pěkný výkon nepřinesly škole žádné body. I tak se škola umístila v první desítce. Hostivice sice pohár nedovezla, leč vzhledem k přibližně čtyřikrát větší konkurenci je její 6.místo zlepšením oproti loňsku. Svorně 6.místo získala za Prahu také ZŠ Pod Marjánkou; i v tomto případě to je kvalitativní zlepšení.
A jestli si někdo myslel, že za ty 4 kg odpadního kovu dostane ve sběrných surovinách nějaké peníze, tak teď už ví, že to není pravda.