Tréninky v kopcích kolem Sázavy mám ráda, když se mi tedy podařilo udat na sobotu děti, byla pražská zimní liga v Pyšelích jasnou volbou, kam se jít proběhnout.
Pražská zimní liga jsou volně přístupné měřené tréninky, kde se schází orienťáci z celých středních Čech a někteří i z větší dálky a mapy obecně patří k těm nejsložitějším, které jsem kdy viděla (kam se hrabe oficiální středočeská liga nebo EPOorienťáky). Možná i proto zde nebývá nával a ani tuto sobotu tomu nebylo jinak. Celé startovní pole zahrnovalo jen něco málo přes 100 závodníků, v kategorii B (9 km, 345 metrů převýšení) nás startovalo jen 25.
Podařilo se mi přijet dříve, před startem jsem tedy stihla poklábosit s ostatními o nedělních Skrýších, proběhlých Mostech a dalších závodech, kde kdo byl. Velmi družná atmosféra je na PZL vždy příjemným doplňkem a ani tentokrát tomu nebylo jinak.
Vzhledem k množství závodníků se zde startuje hromadným startem po kategoriích. Obecně mi nevadí hromadné starty, pokud postup na první kontrolu je volitelný. Tentokrát ovšem postup ze startu na jedničku šel po cestě. Nechtělo se mi běžet v davu, volím tedy přímý postup přes bílý les..jejda, on to byl polom..rychle vzpomínám, že jsem četla v pokynech, že mapa není úplně aktuální.. K první kontrole tedy přibíhám po přelezení asi třiceti stromů spolu s koncem startovního pole (aspoň nemusím čekat na kleštičky). Další dvě kontroly cvakám v rychlém pořadí a utíkám dvěma závodníkům, které nechávám za sebou. Aby mi ten dobrý pocit ale nevydržel dlouho, ztrácím se cestou na čtyřku, úplně. Přede mnou je golfové hřiště a já se marně na své mapě snažím přijít na skutečnost, který z těch žlutých fleků je golfové hřiště? Nakonec sbíhám na cestu a konečně chytám orientaci, uff. Na čtvrté kontrole jsem už beznadějně sama.
Chuť si spravím na páté kontrole, kam se mi podaří prosmýknout takovým skoro neviditelným průsekem v olivě a šestku dohledáváme asi pět minut ve dvou – pověšená na stromě uprostřed lesa..orientační body poměrně daleko..no..těžká dohledávka, těžká.
Poté naštěstí jakoby obtížnost dohledávek poklesla a mě se daří sbírat čistě, zastavuji se až na 15ce, kde vystrčí své paprsky sluníčko a já neodolám a chvíli se kochám pohledem do údolí.
Sběh do údolí přes prosluněnou louku je za odměnu. Mou rozzářenou náladu trošku utlumí kluci z Kotlářky, kteří zrovna opouštějí hospodu a neopomenou se se zájmem zeptat, kdeže jsem byla tak dlouhoJ? Naštěstí se jim nepodařilo vyjíst hospodu a tak do sebe láduju zaslouženou rajskou a pivo a s pocitem dobře vykonané práce se loučím s mnoha spokojenými závodníky.
Díky, bylo to hezké.
Bára