Parádní Proběhnutí 2016

Když jsem někdy na sklonku 1.třídy základní školy začínal s orienťáky, asi nejvíc mi na tom bavilo hledání kontrol. Každá kontrola na trati pro mě znamenala takový malý poklad. Někdo pořádá hry, honby za pokladem (jedním) a já jich měl na trati hned několik. Tenhle pocit jsem za tu dobu úplně neztratil, i když není tak silný, jak býval kdysi.

Letošní, mohu říci již tradiční, účast na mezinárodní závodech v Českém ráji Pěkné Prázdniny 2016 byla opět o fous silnější než vloni. Pépéčka slavila 25 let a na letošek slibovala hodně atraktivní terény v okolí Malé Skály. Ochranáři letos prý pustili závodníky někam, kam jsme dlouho nemohli. Reklama hlásala cosi zcela unikátní, úžasný zážitek v samém srdci skal. Ale víme, jak to je s reklamou… Navíc oproti zvyklostem minulých let se tři etapy toho velmi pozoruhodného závodu nekonaly ve dvou dnech, ale ve třech, což poněkud zkomplikovalo pracujícímu lidu příjezd na první etapu, jež startovala v pátek v 16 hodin. Jak se posléze ukázalo, byl k tomu dobrý důvod.

Byla to právě první etapa, která ve mně bezpochyby obnovila dojmy z mých orientačních začátků! Ty byly umocněné tím, že jsem se přihlásil na tratě se slepou mapu, tedy s mapu, kde vždy něco chybělo. Hned úvod tratě nás zavedl do labyrintu skalních tvarů a průchodů. Vše bylo podtržené mohutným borůvkovým podrostem – když jím člověk proběhl, měl boty posázené fialovomodrými tečkami. Mnozí neodolali a nacpali si pusy borůvkovou lahodou, jež tu byla všude hojně na dosah ruky. Skály, skály, skály – pískovec nás nestále překvapoval. Na orientaci nesmírně náročný terén byl zároveň velmi proměnlivý a krásný. Když jsem se blížil ke konci etapy, měli jsme kontrolu ve velkém skalním útvaru s přiléhavým názvem Bludiště. Mě bohužel bludiště čekalo o dvě kontroly dále, kde jsem hodil dobře čtvrthodinový kufr.

Jestli byla první etapa krásná, tak ta druhá – na protějším kopci Dábovna – byla okouzlující! Množství skalních útvarů, průchodů, slují, věží a srázů zde bylo ještě četnější, krásnější a přitažlivější. Stavitel tratí nás neopomněl prohnat těmi nejzajímavějšími útvary. Vzpomínám si například na dračí sluj, kde byla samozřejmě kontrola, kam se dalo dostat jen jízdou po zadku a ven to šlo pouze po přelezení velkého kamene nesmírně úzkým skalním průchodem. Při mé svalnaté postavě jistě chápete, že jsem moc nedýchal. Bez nadsázky byla každá kontrol na trati malým pokladem.

Na závěr, tedy třetí etapu, nám trochu zapršelo. Trať byla opět jiná, tentokrát byla nejen orientačně, ale i fyzicky náročná. Po doběhnutí do cíle jsme byli všichni krásně unavení. Tohle byla bomba!

A to není všechno. V této pestré konkurenci a náročných terénech vybojovala Lenka stříbro. Gratulujeme!

Ukázka mapy (H21UK, 2.etapa):