První víkend v září – to je v našem orientačním klubu čas vyhrazený na cyklistiku. Snažíme se o prodloužení prázdnin, byť symbolické. Škola ještě pořádně nezačala, naše dovolená už skončila. Tato cykloakce začíná v pátek večer. V minulosti jsme jeli na singltreky v Jizerkách v okolí Nového Města pod Smrkem, což se nesmírně osvědčilo. Tentokrát jsme měli sraz u králováckého dvorce Antýgl.
Králováci byli šumavští obyvatelé, kteří hospodařili na královském majetku, konkrétně v rozsáhlých královských hvozdech na česko-bavorském pomezí. Provozovala se tu hlavně lesní pastva, jakés takés zemědělství a hlavním průmyslem tu bylo posléze sklářství. Králováci tu jako odměnu za osidlování těchto tehdy nehostinných končin měli mírná, avšak o to více střežená privilegia. V místním kempu jsme rozbili naše ležení a záhy zapálili oheň. Přes pozdně letní denní teploty se na noc silně ochladilo a teploměr kolísal kolem sedmičky. Antýgl je krásné místo sevřené rozsáhlými lesy, řekou Vydrou a Hamerským potokem.
Sobota patřila velkému cyklistickému výletu. Kolem Javořího potoka se had naší velké výpravy táhl do daleka. Ti menší zvolili samozřejmě kratší trasu kolem Tříjezerní slati, většina pak směřovala stále pozvolna vzhůru až na Poledník. Zde bývala komunistická špionážní stanice, dnes vkusně předělaná na rozhlednu se širokým výhledem do kraje. Výšlap to byl pořádný a všichni jej bez problémů zvládli. S cestou do doliny to bylo o něco horší. Měli jsme možnost být svědky zásahu Horské služby – ani ne tak z důvodu závažnosti zranění, jež si přivodil jeden z našich účastníků pádem s kola, ale spíše velkou odlehlostí tohoto místa. Zkrátka 8 km by se na kole s podezřením na naštípnutou kost v ruce jelo špatně.
Odpolední cestu jsme si zpestřili návštěvou vyhlášené cukrárny v Srní, kterou provozuje majitelka titulu výrobce nejlepší marmelády na světě. Jako novinka je zde také největší marmeláda na světě zapsaná do Guinessovy knihy rekordů. Pokud byste tedy měli chuť na limetkovou marmeládu se šampaňským v objemu asi 100 kg, za pouhých čtvrt milionu korun může být vaše. My se raději vrátili kolem Hauswaldské kaple, půvabného to místa, zpět do kempu za naším ohništěm a špekáčky.
Neděle je spíše volná a relaxační. Skalní sportovci vyrazili k pramenům Vltavy, ostatní pak do pivovaru na Modravě. Ano, i děti. Je tu totiž moc dobrá restaurace, kde jsme neváhali strávit významnou část dne. Mezi dětmi se rozmohl nový trend – baštění místního poctivého hamburgeru. Následně jsme se přemístili do nedalekého informačního centra dřevařství, kde je možné si zakoupit a podle originálu vymalovat různé druhy modelů ptactva.
Déšť akci ukončil právě včas, abychom odjeli domů a dospali proklábosené večery. Pár fotek si můžete prohlédnout v Galerii. Tak na viděnou příští rok, třeba v Novém Městě…
Profil trati Modrava-Antýgl (kdo nejel kousek busem, nechť si připočte 4 km): 