Orientační skorelauf s pohyblivými kontrolami se běhá snad jen v Česku, tedy se zde také po zásluze konalo další mistrovství světa ve SMiKu, systému migrujících kontrol. Vždycky jsem si říkal, jak se asi ty kontroly přemísťují…? Člověk se na to dívá jako na cosi z Harryho Pottera, například jak se v bradavické koleji pohybovala schodiště. O to zajímavější by bylo nahlédnout do zákulisí a odhalit, jak se může orientační kontrola z kovu a plastu přemístit a to ještě v předem daném čase.
Vážení lovci Lochnesek a podobných záhad, kam se na mě hrabete! Já už tohle tajemství do jisté míry rozluštil vloni, jenže letos, to je vážně senzace. Podařilo se mi totiž nějaké migrující kontroly vyfotit!! Ano, je to tak. Ještě, že máme ty mobily, ty nám dávají neskutečné možnosti a jednou z nich je, že pokud máte u sebe mobil, máte s sebou také foťák. Jaké to štěstí! Pravda, mobil jsem měl v kapse hlavně kvůli zápisu trasy a jejímu následnému přenesení do mapy. Jenže jsem si zapomněl zapnout GPS, tedy mi příslušný program pouze měřil čas, což bylo při SMiKu dost na houby. Měl jsem totiž zároveň zapnutou minutku nastavenou na 50 minut, abych se bez váhání při jejím připomenutí začal vracet do cíle.
Inu letos jsem SMiK nezačal vůbec dobře. Na první kontrolu jsem zvolil lehce pohodlnější postup, jenže jsem nějak přehlédl hustou pasáž vrstevnic u kontroly, kam jsem běžel. Výsledek byl, že mi kontrola odlétla před nosem. Tedy jsem se vydal za ní. Jenže taková migrující kontrola dokáže být zatraceně rychlá a než jsem dorazil na dvojku, zase mi těsně před nosem frnkla. To je ale smůla! Nebo pomalé nohy…?
Na trojce už jsem měl štěstí. Zase jsem sice pádil za pohybující se kontrolou, jenže ta se na mnou hledaném místě pěkně usadila mezi krásnými kamennými srázy a hověla si tam dost dlouho. Tady už moje motivace klesla – přeci jen mít první úspěšně oraženou kontrolu až po takové době, to na slušný výsledek nevypadá. Zdá se však, že počáteční fiasko vedlo spíše k mému zklidnění. Tedy když jsem cestou na další kontrolu míjel skupinku čekajících u kamene, kam měla kontrola přilétnout, řekl jsem si, že asi čekají jinde a pokračoval dál. A co myslíte? No samozřejmě, byla tam. Kolegové to pak komentovali: hele, on se jen tak loudá a nakonec je rychlejší než my. (Pádil jsem na plný pecky.)
Další kontroly jsem už bral celkem v pohodě. Jednak jsem byl naprosto v klidu, že nebudu atakovat pozice v první polovině startovního pole, a jednak mi to pak nějak sedlo. Kontroly byly hezky na svých místech, nikam neodbíhaly, zkrátka pohoda. Na jednom místě jsem si na kontrolu chvilku počkal, než dorazila. Měla stejného přelétavce, jako ty první dvě, co mi frnkly před nosem. A teď jsme u onoho senzačního odhalení! Nejprve se můžete podívat na neostrou fotografii migrující kontroly. Byl jsem z toho dokumentování tak rozrušen, že se mi třásly ruce. Můžete se na obrázku podívat, jak to ty kontroly dělají, jak se přemísťují z místa na místo.
U předposlední kontroly, tedy chápejte to správně – u mnou vybrané předposlední kontroly, jsem dokonce narazil na migrující kontrolu, jak se schovává. No nastojte, to byl úžasný zážitek! Kontrola meškala za hustníkem na tu správnou dobu, aby posléze hustník oběhla a zapíchla se do země. Já jsem zkušeně běžel za ní a posazení kontroly pro vás vyfotil.
Tak teď už víme, jak se kontroly pohybují a máme to dokonce vyfocené. Předpokládám, že se objeví různé konspirační teorie s tím, že jsem to celé s kamarády narafičil, nebo že to je fotomontáž, fotošop či kdo ví co ještě. Ale já vím svý. Dnes jsem na vlastní oči viděl, jak se kontroly na orienťáku hýbou!
| 23. MS ve SMiKU |
| 71. Dana (D) |
| 80. Erika (D) |
| 90. Martina (D) |
| 99. Martin (H) |
| 112. Lucka (D) |
| 126. Hanka (D) |
| 126. HonzaM (H) |
| 153. PavelK (H) |